Firmy, které umí snižovat energetickou náročnost, pracovat chytře s materiály, využívat recyklát, vyvíjet úspornější technologie nebo snižovat emise, už jsou nebo se mohou stát součástí nové průmyslové vlny. Zapojení umělé inteligence pak přinese kromě zrychlení práce a efektivnějšího nastavení procesů největší hodnotu těm firmám, které vědí, jaká data mohou získat, kde vznikají a jak je využít pro rozhodování.
Z letošního ročníku konference ReVize Česka si také odnášíme poznatek, že české firmy nemají čekat, až budou mít jistotu, například v podobě finální legislativy. Mohou už teď mapovat svá data, hledat příležitosti v dekarbonizaci, připravovat se na požadavky odběratelů a dívat se na udržitelnost jako na součást konkurenceschopnosti. Protože budoucí růst stojí kromě toho, co firmy reálně umí vyrobit, i na tom, jak rychle dokážou pracovat se změnou, daty, inovacemi a důvěrou ve vlastní schopnost uspět.
Konferenci pořádali už po čtvrté Hospodářské noviny a iniciativa Druhá ekonomická transformace. Vystoupila tu řada předních politiků, jako prezident Petr Pavel, eurokomisař pro hospodářství a produktivitu Valdis Dombrovskis nebo ministr školství Robert Plaga. Dále významní představitelé byznysu jako Karel Komárek, investor a zakladatel skupiny KKCG, David Navrátil a Tomáš Salomon z České spořitelny nebo zástupci Svazu průmyslu a dopravy. V panelech a na workshopech svoje postřehy a zkušenosti sdílela celá řada českých firem a úspěšných globálních start-upů.
My jsme pro vás z obsáhlého programu vytáhli to nejzajímavější z pohledu udržitelnosti, ESG a strategického řízení firem. A přinášíme i 8 konkrétních tipů pro váš byznys.
Pod povrchem celé akce se opakovala jedna praktická otázka: co musí české firmy, stát i Evropa změnit, aby Česko dokázalo růst i v době, kdy se mění pravidla globální konkurence? Dosavadní model, na kterém dlouho stála evropská prosperita, slábne. Levné suroviny z Ruska, levná výroba v Číně a bezpečnost garantovaná Spojenými státy už nejsou samozřejmostí. Do toho přicházejí rychlá adopce umělé inteligence, tlak na energetickou bezpečnost, dražší kapitál, geopolitická nejistota a proměna evropské regulace.
Jedním ze silných momentů akce byla tak debata o českém průmyslu a podílu sektoru clean technologies. Tedy technologií, které pomáhají snižovat spotřebu energie, emise, materiálovou náročnost nebo závislost na fosilních zdrojích.
Z prezentovaných dat vyplynulo, že český clean tech tvoří významný podíl na českém vývozu, roste rychleji než celkový export a do roku 2030 může hrát ještě výraznější roli. České firmy jsou v tomto sektoru úspěšné, protože mají silnou technickou expertizu, schopnost dodat komplexní řešení, rychle vstupují na nové trhy a umí pragmaticky využít globální megatrendy.
Pro řadu firem může být právě schopnost snižovat emise, pracovat s recyklovanými materiály, zvyšovat energetickou účinnost nebo vyvíjet nízkoemisní technologie cestou k vyšší přidané hodnotě. Z pohledu ESG manažera to zároveň znamená, že udržitelnost, pokud má mít ve firmě skutečný význam, se musí propojit s obchodní strategií, investicemi, vývojem produktů, nákupem, energetikou a řízením rizik.
Zajímavý byl i pohled na to, co je vlastně „tradiční“ český průmysl. Často o něm mluvíme, jako by šlo o neměnný celek. Jenže český průmysl se za poslední dekády výrazně proměnil. Vyrostla výroba motorových vozidel včetně jednotlivých dílů, elektrických zařízení nebo elektronických a optických komponent. Některé starší obory jako těžba surovin nebo hutnictví naopak ustoupily. Jinými slovy: český průmysl je systém, který už nejednu velkou transformaci zvládl.
České firmy by si nyní měly klást otázku, zda další změny dokážou řídit aktivně, s dostatečnými daty a jasnou představou, kde vzniká jejich budoucí konkurenční výhoda. Které produkty budou na trhu potřeba za pět nebo deset let? Jak se změní očekávání odběratelů? Které vstupy mohou zdražit nebo se stát rizikovými? Jak bude firma reagovat na tlak na snížení uhlíkové stopy, na vyšší energetickou efektivitu nebo na původ materiálů? A kde může naopak získat náskok?
V debatách opakovaně zaznívalo, že firmy od státu nepotřebují jen další programy podpory. Potřebují hlavně stabilitu, předvídatelnost a pravidla, která se dají reálně plnit.
To je důležité i v ESG. Firmy dnes sledují změny evropské legislativy, zjednodušování reportovacích povinností, požadavky odběratelů, bank i investorů. Mnohé z nich přitom nemají jistotu, co přesně budou muset dělat za rok nebo za dva. A to je vede k odkládání rozhodnutí, které má ale také svou cenu. Kdo čeká jen na finální podobu regulace, může ztratit čas na sběr dat, nastavení odpovědností, výpočet uhlíkové stopy nebo přípravu konkrétních opatření.
Rozumný přístup proto není dělat všechno, ale začít s tím, co má pro firmu obchodní a provozní význam i bez ohledu na to, jak přesně se legislativa vyvine.
Téměř každá debata se dotkla také využívání a role umělé inteligence. Zaznělo, že její dopad nebude jen technologický, ale i sociální a manažerský. Firmy, které ji dokážou rychle a rozumně zapojit do práce, mohou zvýšit produktivitu. Zároveň ale poroste tlak na nové dovednosti zaměstnanců , další vzdělávání a schopnost leaderů provádět lidi neustálými a rychlými změnami.
Pro ESG a udržitelnost to platí stejně. Umělá inteligence může pomoci se sběrem a kontrolou dat, přípravou podkladů, vyhodnocováním trendů nebo modelováním scénářů. Sama o sobě ale nenahradí odpovědné rozhodování a promyšlenou strategii dalšího rozvoje, která by mj. měla stát na jasně definovaných hodnotách firmy. Způsob využívání AI dále zvýší rozdíl mezi firmami, které mají jasno v datech a procesech, a těmi, které je teprve dohánějí.
Možná nejméně technická, ale o to důležitější část celé debaty se týkala důvěry, vzdělávání a ochoty růst. V inspirativní přednášce hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila zaznělo, že česká ekonomika má technické know-how, silnou průmyslovou základnu a schopnost vyrábět komplexní produkty. Zároveň ji ale brzdí nízká důvěra mezi lidmi a k institucím, přílišná opatrnost a častá snaha změnám spíš uhýbat než je využít.
Firmy by tyto faktory neměly podceňovat. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem spočívá ve velké míře právě v přístupu, v nastavení mysli a schopnosti se neustále učit. Mít růstový mindset v praxi znamená, že vedení firmy vytváří prostředí, kde lidé rozumějí změně, nebojí se udělat chybu, pracují s daty a mají prostor navrhovat zlepšení. Bez toho zůstanou i dobré strategie jen na papíře.
ESG manažer by v takovém prostředí měl být partnerem, který pomáhá firmě pochopit rizika, najít příležitosti a přeložit udržitelnost do konkrétních rozhodnutí.
Na akci silně zaznělo také to, že české firmy by měly aktivněji vstupovat do evropské debaty. Výrazně to pojmenoval i prezident Petr Pavel, který ve svém úvodním vystoupení zdůraznil potřebu silnější a integrovanější Evropy. Český byznys podle něj nemá stát stranou evropského rozhodování, ale aktivně pojmenovávat bariéry, přinášet návrhy a být v Bruselu víc slyšet. V debatě připomněl také nutnost otevřít praktickou diskusi o euru, větší spolupráci ve výzkumu a vývoji i promyšlený přístup k umělé inteligenci. Pro firmy z toho plyne jasné sdělení: budoucí konkurenceschopnost nebude stát jen na schopnosti dobře vyrábět, ale také na tom, zda Česko dokáže být součástí evropských pravidel, trhů a investičních příležitostí v době, kdy se mění bezpečnostní i ekonomické prostředí.
Na trhu práce chybí manažeři udržitelnosti, po kterých je stále větší poptávka kvůli novým povinnostem v oblasti ESG. V Česku vznikl komplexní certifikovaný kurz, který se na vzdělávání v oblasti…
Firmy budou muset povinně reportovat o tom, jak jsou udržitelné. Určí jim to směrnice EU pod zkratkou CSRD. Přinášíme přehled, kterých podniků a za jakých podmínek se povinnost dotkne.
9. prosince 2025: Po měsících tlaku části firem a vlád dospěly členské státy a Evropský parlament k dohodě o oslabení povinností v oblasti udržitelnosti. Výbor pro právní záležitosti Evropského…